Tento text nepředkládá teorii reality.
Upravuje podmínky, za kterých o ní lze mluvit.
Model nepřidává obsah.
Odstraňuje rozpory v tom, jak o obsahu mluvíme.
Nezavádí základ.
Nezavádí příčinu.
Nezavádí nutnost.
To, co se jeví,
není opřeno o nic pevného.
To, co běžně nazýváme realitou, se jeví jako soubor věcí.
Jako něco, co „je“.
Model tuto samozřejmost nepřijímá.
Ne proto, že by ji vyvracel,
ale proto, že ji není nutné zavádět.
To, co se jeví,
není neseno žádným základem.
Nelze mluvit o vzniku jako o první příčině.
Nelze mluvit ani o nutnosti,
ani o cíli.
Nicota: nic se nemůže ukázat
Nula: nic není předem určeno
Prázdnota: to, co se ukazuje, nemá vlastní základ
Vědomí není subjekt.
Není objekt.
Není nositel.
Je to situace, kdy se rozlišení vztahuje samo k sobě.
Smrt není událost.
Je to situace, kde se konfigurace přestane udržovat jako rozlišitelná.
(Zbytek textu můžeš rozdělit stejným způsobem podle nadpisů)